Anotace:
Olivier Dubois/ Germaine Acogny (FR/ SN): Mon élue noire Sacre # 2 / My Black Chosen One
Svěcení jara, věčná výzva, která neodbytně přitahuje umělce, aby v ní stále odhalovali nové a nové vrstvy. Dubois jí čelí v symbióze s první dámou afrického tance, Germaine Acogny. Bytostně vychází z její životní zkušenosti, a tak logicky vypovídá o postavení ženy, o kolonialismu, o síle lidské bytosti bez ohledu na věk nebo barvu pleti.
Sólo tvořil k jejím sedmdesátinám v roce 2015 s podtitulem Sacre # 2, protože svou první a zcela odlišnou verzi Svěcení vytvořil v roce 2012 pro pařížské Muzeum moderního umění. Germaine čerpá z osobních vzpomínek své rodiny, které rezonují s deklarací afrického spisovatele Aimé Césaire: „Speech on colonialism“ (1950).
Po prvním představení následuje krátká pauza.
Vincent Mantsoe (ZA): GULA
Ptáci jsou věčnou inspirací, fascinují nejen tím, jak umí létat, ale také osobitou řečí těla, souzněním zvuků s přírodou, vzácnou harmonií i neklidem. To vše vystihuje mistrovské sólo GULA. „Je to destilace ducha ptáků, jak rychle otáčí hlavou, prsty vlní jako větrem provívané peří, jeho přikrčené skoky připomínají zadržovanou sílu orla.“*
Dílo vytvořil Jihoafričan Vincent Mantsoe již roku 1993 a okamžitě sklízel úspěchy. Okamžik, kdy se tanečník doslova převtělí v ptáka, fascinoval diváky v Africe i Evropě a Mantsoe jej rozvinul do pozdější skupinové choreografie GULA MATARI. Získal s ní cenu Rencontres Chorégraphiques Internationales de Seine – Saint Denis i MASA 99 v Abidjanu.
* Marilyn Jenkins
Představení můžete vidět také na akci Žižkovské mezidvorky - 10. 6. v 17:00 h.
