Anotace:
Tereza Hradilková (CZ): Švihla
Taneční inscenace roku 2017
Nápad na nové taneční sólo Terezy Hradilkové vznikl při práci na tanečním filmu Beating: „Fascinovalo mě, jak boxeři skáčou přes švihadlo. Líbila se mi lehkost, se kterou se pohybovali, rytmus, který střídali, pohyb rukou a nohou, který byl sám o sobě tancem,“ vysvětluje autorka projektu.
Taneční představení Švihla dokazuje, že skákání přes švihadlo není jen dětská hra; symbolizuje i ambici, touhu po výkonu, snahu o sebezdokonalování. „Přeskakuješ sám sebe, překračuješ své hranice, nebo jsi naopak uvězněn v opakujícím se kruhu, ze kterého nelze vystoupit?“ ptá se performerka, jejíž dílo získalo letos cenu Taneční inscenace roku.
„Tereza Hradilková přinesla nejoriginálnější inscenační koncept, který se objevil v programu. Pro přenesení emocí ženy v běhu jejího života využila oblíbenou a základní dětskou holčičí hru – skákání přes švihadlo, čímž vytvořila tak velikou jevištní metaforu a zároveň podmínky pro svůj pohybový výkon, fyzicky velmi náročný,“ Nina Vangeli.
Vincent Mantsoe (ZA): GULA
Ptáci jsou věčnou inspirací, fascinují nejen tím, jak umí létat, ale také osobitou řečí těla, souzněním zvuků s přírodou, vzácnou harmonií i neklidem. To vše vystihuje mistrovské sólo GULA. „Je to destilace ducha ptáků, jak rychle otáčí hlavou, prsty vlní jako větrem provívané peří, jeho přikrčené skoky připomínají zadržovanou sílu orla.“*
Dílo vytvořil Jihoafričan Vincent Mantsoe již roku 1993 a okamžitě sklízel úspěchy. Okamžik, kdy se tanečník doslova převtělí v ptáka, fascinoval diváky v Africe i Evropě a Mantsoe jej rozvinul do pozdější skupinové choreografie GULA MATARI. Získal s ní cenu Rencontres Chorégraphiques Internationales de Seine – Saint Denis i MASA 99 v Abidjanu.
* Marilyn Jenkins
Biografie
Tereza Hradilková (*1983, ČR) začala tančit ve čtyřech letech v souboru Valášek. Studovala konzervatoř Duncan Center a následně obory současný tanec a divadlo (mime theatre) na Theaterschool v Amsterdamu. Věnuje se současnému tanci, jeho interpretaci, výuce a choreografii a to jak v Čechách, tak v zahraničí. Po studiích spolupracovala s francouzským choreografem Claudem Brumachonem, dále pak Fabianem Chylem (DE) nebo Sergem Ambertem (FR). Na domácí scéně pracovala se soubory NANOHACH (Brut, Písečná žena), VerTeDance (Transforma) nebo choreografy jako Kateřinou Stupeckou (Sunyata), Petrou Púčikovou (projekt This Is It v pražské MeetFactory) či Andreou Miltnerovou (Beneath the Skin). Pohybuje se na scénách Divadla Bratří Formanů nebo divadla PONEC (první autorský projekt Deadline) a je jednou z vůdčích osobností žižkovského prostoru Studio Truhlárna, určeného začínajícím uměleckým projektům.
Vincent Sekwati Koko Mantsoe vychází z hluboko zakořeněných tradic Soweta, vnitrozemí Jižní Afriky, kde byl tanec přirozeně součástí rodinných a kmenových rituálů, zároveň od dětství vnímal i zcela neafrické vlivy včetně Michaela Jacksona. V 90. letech se zapojil do programu Moving into Dance’ s training (MIDM) a absolvoval sólem GULA v roce 1993. Díky němu a skupinovému dílu GULA MATARI sklidil okamžité uznání, několik cen a pozvání. Po té vytvořil sérii autobiografických sól až po master piece KonKoriti (State of Being 2016) a řadu skupinových děl pro MIDM, ale také pro Dance Theatre of Harlem, Ballet Theatre Afrikan, později evropské soubory i svůj vlastní: Association Noa - Cie Vincent Mantsoe. Momentálně sídlí ve Francii, ale pravidelně se vrací do Jihoafrické republiky, aby pokračoval v mezikulturním dialogu. Je zván jako vynikající pedagog, tanečník a choreograf, který má za sebou řadu ocenění.
